Počátky školy sahají do roku 1870, kdy Řemeslnická beseda, která sdružovala řemesla a živnosti různých oborů, zřídila Průmyslovou školu pokračovací. V roce 1885 převzalo správu této školy město Kutná Hora. V roce 1894 byla založena městem Kutnou Horou Všeobecná řemeslnická škola. Významným rokem v historii školy byl školní rok 1902/03. Tehdy škola přešla ze správy města do správy zemské a tím vzniká Královská česká řemeslnická škola v Kutné Hoře. Ve školním roce 1908/09 byla ke škole připojena Pokračovací odborná škola pro učně, později Všeobecná živnostenská škola pokračovací, která měla obory stavební, mechanicko-technický, obor řemesel drobných a umělých. Po první světové válce a vzniku Československé republiky byla Řemeslnická škola zrušena a místo ní zřízena Odborná škola pro zpracování kovů a dřeva. Školní rok 1922/23 byl dalším mezníkem v historii školy. Bylo zahájeno vyučování v prvním ročníku Mistrovské školy strojnické, mění se i název školy a vzniká Zemská průmyslová škola v Kutné Hoře. Zároveň se začíná postupně rušit Odborná škola pro zpracovaní kovu a dřeva. Žáků a učňů přibývalo a brzy se ukázalo, že dosavadní budova a zařízení školy nestačí. Proto byla koncem dvacátých let podle projektu architekta Rudolfa Ryšána postavena nová školní budova, ve které se začalo vyučovat na sklonku roku 1929. Ve školním roce 1930/31 byl otevřen první ročník Mistrovské školy pro elektroniku slabých proudů a pro mechaniku. Vyučování v prvním ročníku bylo pro oba obory společné, ve druhém ročníku oddělené (pro elektroniky a mechaniky) až na všeobecně vzdělávací předměty, které se vyučovaly společně. Ve školním roce 1937/38 byl otevřen první ročník Odborné školy pro mechaniky. Tato škola se v roce 1941 mění v diferencovanou a rozšiřuje se o oddělení pro elektromechaniky. Studium bylo tříleté a vysvědčení nahrazovalo výuční list. Ve školním roce 1940/41 byl otevřen první ročník zemské vyšší průmyslové školy strojnické. Tato škola byla čtyřletá a studium bylo zakončeno maturitou. Konec války přinesl řadu významných změn. Podle nového školského zákona byly všechny školy zestátněny. A tak i Zemská průmyslová škola v Kutné Hoře přestala být zemskou a její název se mění na Vyšší průmyslovou školu v Kutné Hoře. Současně byla od školy odloučena připojená učňovská škola (dříve Pokračovací živnostenská odborná škola) a přeměněna na samostatnou Základní odbornou školu. V roce 1946 byla Mistrovská škola pro elektrotechniku slabých proudů a mechaniku přeměněna na mistrovskou školu mechanickou, která byla v roce 1950 zase zrušena. Významným předělem v dějinách školy byl školní rok 1951/52, kdy byla vedle čtyřleté Průmyslové školy strojnické zřízena i čtyřletá Průmyslová škola elektrotechnická. Postupně se vyučovaly obory Energetika, Vysokofrekvenční elektrotechnika, Sdělovací technika a Měřicí a řídící technika. Historickým rokem se stává opět školní rok 1966/67. V tomto školním roce se přestává přijímat do prvního ročníku oboru Strojírenství a v roce 1969 dochází ke zrušení průmyslové školy strojnické a škola se mění na průmyslovou školu elektrotechnickou. Vyšší odborné studium bylo na naší škole zahájeno v září 1992, současně se středoškolským oborem Zařízení silnoproudé elektrotechniky a jeho zaměřením Elektroenergetika. Ten byl později přejmenován na Silnoproudá elektrotechnika a v roce 2005 ho škola zrušila. V devadesátých letech dvacátého století, v dikci porevolučních společenských změn, vzniká v České republice mnoho nových podniků a stávající restrukturalizují svá vedení.  V tomto duchu škola zavádí nový obor Management elektrotechniky, který je v nabídce deset let, až do roku 2006, kdy odmaturovala poslední třída tohoto ekonomicky zaměřeného oboru. Na přelomu tisíciletí na škole dominují počítačové technologie, které se stávají nedílnou součástí oboru Elektrotechnika a jeho zaměření Automatizační techniky, Sdělovací techniky a Počítačových systémů. Ve školním roce 2007/08 škola otevírá obor pro počítačové specialisty, nesoucí název Informační technologie. V následujících letech probíhají v několika po sobě jdoucích vlnách kompletní rekonstrukce částí budovy, které postupně přetváří a modernizují suterén, půdní prostory a celý dílenský komplex.