Jak jsme prozkoumali Moravskou zeměplochu

Na samém počátku desátého měsíce tohoto roku jsme uskutečnili předem dlouho a pečlivě připravovanou třídenní výpravu do severních oblastí Moravy. Protože ve dvou se to lépe táhne, vytvořili jsme badatelskou skupinu ze dvou tříd E2B a E2D.   
První den jsme vyrazili do Ostravy. Rázem jsme se ocitli ve věrné kopii Ocelového města ze slavného románu Julesa Verna. Tamní bývalý největší ocelářský komplex spolu s černouhelnými  
doly býval bezesporu hnací silou rozvoje veškerého průmyslu v naší republice.  
Po ukončení výroby slouží jako netradiční muzeum, kde jsme se přesvědčili, že vysoká pec je opravdu zatraceně vysoká, podívali jsme se dovnitř, kde se při teplotě 1500 stupňů kámen měnil na železo 
a nakonec jsme si pohráli v tamním technickém centru. 
Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením jsme večer dorazili do penzionu Kouty nad Desnou. Ubytování a večeře v jeho restauraci většinu z nás postavila na nohy, což nám umožnilo řádit dlouho do noci.    

Druhý den nás touha po vzdělání, hluboce zakořeněná v každém z nás, zavedla na Slezskou univerzitu v Opavě.  Po zjištění, že univerzitu tvoří skupina budov, rovnoměrně rozhozených po celém městě, jsme poněkud znejistěli, ale přítel na telefonu jménem Google a několik dotazů na několika vrátnicích nás spolehlivě dovedlo na správné místo. 
V laboratořích a učebnách univerzity jsme strávili prakticky celý den. Na katedře informatiky nás čekala zajímavá přednáška o umělé inteligenci, v laboratořích řada robotů a dronů a na závěr, díky unikátní 3D projekci na kupoli posluchárny, jsme se proletěli s několika družicemi kosmickým prostorem. 
Neméně zajímavou byla odpolední aktivita na katedře multimédií. Natáčecí TV studio, střižny, zvukové pracoviště a promítací sál – vše moderní a vybavené perfektní technikou. Především jsme se ale všude setkali s vyučujícími a studenty, kteří se nám plně věnovali a bylo na nich vidět, jak moc je studium i práce na univerzitě baví. Zkrátka úžasný den. 

Třetí den nás čekala klasika této oblasti - přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách. 
V podstatě dost šílený nápad. Vytypujete si dostatečně vysoký kopec. Ten provrtáte shora dolů, vzniklým tunelem prostrčíte potrubí a na něj osadíte čerpadlo. Na vršek toho kopce navozíte tisíce tun kamení, vytvoříte z něho koupaliště a zakážete koupání. Dole pod kopcem uděláte podobný rybník a pak už si jenom hrajete s vodou. Chvíli ji čerpáte na kopec, chvíli ji pouštíte dolů. 
No, na první pohled nesmysl. Ale díky správnému načasování elektrárna vydělává již spoustu let 
spoustu milionů. Navíc v chráněné krajinné oblasti si ji skoro nevšimnete. Takových nápadů bychom potřebovali pytel. Možná i dva. 
Návratem zpět v pozdních odpoledních hodinách skončila úspěšná výprava, ze které si každý přivezl spoustu skvělých zážitků a dojmů. Velký dík patří našemu badatelskému kolegovi Jozefu Janotovi, který celou výpravu vymyslel, připravil a domluvil, ale nakonec se jí nemohl zúčastnit.

Za účastníky zájezdu Petr Hlaváček a Stanislav Moravec