V době mimořádných opatření se život školy mimořádně změnil

Tak už je týden škola zavřená. Budova zeje prázdnotou, jen tu a tam se prochází chodbami parta našich školníků. Snaží se udržovat, opravovat a seřizovat to, co jindy nejde udělat tak rychle jako dnes. Studentskými automobily běžně přeplněné ulice Školní a Kamenná stezka nabízejí neobvykle mnoho volných parkovacích míst. Park před školou odkrývá prázdnou lavičku a po skupinkách postávajících studentů se slehl prach. To je dnešní realita v jinak velmi živé a nepřehlédnutelné škole.

Přesto se ale život u nás nezastavil. Učitelé dnes nesedí ve svých kabinetech či za katedrou, ale doma u počítačů, kde připravují učivo pro své studenty. Denně s nimi komunikují pomocí e-learningových nástrojů a cloudových technologií. Digitálně formulují svá zadání a očekávají digitální odpovědi. Znalosti ověřují elektronickými testy. Že to zní až příliš odborně? To ano, však jsem si také nedávno ani nedokázal představit, že jedinou formou, jak budeme vyučovat, bude ta na dálku. Byl jsem přesvědčen, že ještě nějaký čas bude trvat, než se ke skupině nadšených a technologiemi motivovaných kantorů přidají i kolegové nepočítačových či všeobecně vzdělávacích předmětů. No, a dnes všichni táhneme za jeden provaz, učitelé i studenti a vypadá to, že tento virtuální tým docela dobře funguje.

Mimo distanční výuku můžete u nás "spatřit" i aktivity, kterými se škola přihlásila do boje proti koronavirové hrozbě. V jídelně školy nadšené kuchařky šijí roušky a snaží se tak pomoci těm, kdo jich mají nedostatek. K nim se přidali studenti, kteří se zajímají o nové technologie. Vytvořili vlastní manufakturu na výrobu ochranných štítů proti kapénkové nákaze. Ve svých domácích prostorách sami své modely navrhují, programují a tisknou na 3D tiskárnách.

Tento nový "životní styl", který nás nečekaně potkal, se stal pro nás výzvou ukázat, že to všichni společně zvládneme na jedničku.

Martin Procházka