Erasmus+ do Severního Irska

Naše cesta za zkušenostmi a dobrodružstvím začala ve 13:00 na pražském letišti Václava Havla. Všech deset statečných se sešlo poměrně na čas, po odbavení kufrů jsme se ještě v pohodě stihli zasytit a pak už se vydali k odletové bráně. Bezpečnostní prohlídka byla důkladná, leckteří cestující si museli sundat i boty, naše kluky svlékla kontrola jen z pásků. Do letadla jsme se naskládali jako sardinky, místa opravdu nebylo nazbyt. I přesto proces proběhl tak hladce, že se letadlo společnosti Aer Lingus odlepilo od odletové dráhy o několik minut dříve, než bylo v plánu. Přistání proběhlo tak hladce, až jsme se divili, že cestující kapitánovi netleskají.

Dublin jsme poznali hned podle dvoujazyčných cedulí a hlášení (nejprve irsky, pak anglicky). Úspěšně jsme našli malý žlutý autobus se sdílným řidičem, nasoukali se dovnitř a vyrazili vstříc Belfastu. Po cestě jsme měli možnost ‚nevidět‘ hranici mezi Irskem a Severním Irskem, žádná tam totiž není. Do Belfastu jsme přijeli až za tmy, náš řidič, který zatvrzele nepoužívá navigaci a jezdí podle paměti, často bouchal na cizí dveře a couval (s hlasitým alarmem), což nám umožnilo poznat, že obyvatelé jsou zřejmě daleko přátelštější než u nás. Kluky si postupně z autobusu přebíraly hostitelky.

Dalšího dne jsme se úspěšně na čas sešli u kanceláře společnosti Intern Europe, kde jsme se dozvěděli další podrobnosti k pobytu a hlavně, udělali si složité Covid testy, které jsou nezbytné pro každého příchozího do Velké Británie. Pak jsme se vydali do ulic Belfastu. Měli jsme možnost vidět velkolepou City Hall, která je důležitým orientačním bodem a dali jsme si oběd v irské hospůdce Kelly’s Cellar. Po obědě měli kluci možnost prozkoumat centrum po své ose, navštívili Albert Clock, The Big Fish na řece Lagan, katedrálu svaté Anny a shlédli město z prosklené kupole obchodního domu Victoria Square. Večer zamířili do rodin na večeři a dobře se vyspat na první pracovní den.