Co jsem si přivezla z nizozemské školy? Především jiný pohled na studenta.

„Co uděláte, když se osmdesát procent uchazečů přihlásí na jeden obor a o druhý nebude mít téměř nikdo zájem?“

Můj průvodce po Talland College se na okamžik zamyslel, pokrčil rameny a s úsměvem odpověděl:

„Poradíme si.“

Ta odpověď mě provázela celý týden.

Do Nizozemska jsem odjela na týdenní job shadowing ve chvíli, kdy po maturitách ubylo hodin v mém rozvrhu. Hledala jsem inspiraci v systému, který je často dáván za příklad díky důrazu na samostatnost studentů, propojení školy s praxí i velmi pozitivnímu vztahu mladých lidí ke škole.

Díky Centru pro podporu vzdělávání v Kutné Hoře jsem navázala spolupráci s Talland College – jednou z největších odborných škol v severním Nizozemsku. Vznikla teprve nedávno sloučením dvou velkých institucí, dnes vzdělává přibližně 17 000 studentů na sedmi kampusech a nabízí více než 200 studijních programů.

Navštívila jsem kampus v Zaandamu, kde jsem sledovala výuku elektrotechnických měření, robotiky, základů elektrotechniky, angličtiny, nizozemštiny i občanské výchovy. Laboratoře byly velmi podobné těm našim, stejně jako řada hodin nebo práce učitelů.

Překvapilo mě totiž, kolik podobností mezi českou a nizozemskou školou existuje. I tam najdete učitele velmi vstřícné i učitele přísné. I tam řeší pozdní příchody studentů nebo kázeňské přestupky. A dokonce jsem odjížděla s dojmem, že naši studenti jsou ve srovnání s jejich nizozemskými vrstevníky o něco disciplinovanější.

Čím se tedy školy liší?

Především způsobem uvažování.

V Nizozemsku jsem měla pocit, že středem vzdělávacího systému je student, nikoliv proces. Uchazeči neskládají přijímací zkoušky. Přicházejí s doporučením ze základní školy a absolvují pohovor. Škola může doporučit jiný obor, ale konečné rozhodnutí ponechává studentovi.

Stejný princip jsem pozorovala i při rozhovorech s učiteli. Ptala jsem se na studenty se studijními nebo kázeňskými problémy, na povinnou školní docházku do osmnácti let i na situace, které by u nás často vedly k rezignaci.

Odpověď byla pokaždé podobná.

Hledáme řešení.

Nizozemští učitelé, nebo alespoň ti, se kterými jsem se setkala, si rozhodně nemyslí, že jejich studenti jsou bezproblémoví. Přesto o nich mluví jinak. Nevyzařuje z nich únava ani stížnosti, ale zájem. Když popisují obtížného studenta, současně přemýšlejí, co by mu mohlo pomoci. Právě tento postoj pro mě představuje největší inspiraci.

Silně mě zaujalo také propojení školy s praxí. Podle oboru tráví studenti až 60% studia na odborných pracovištích. Přímo v kampusu navíc funguje firma, která studentům nabízí další možnosti praxe. Vedle kvalifikovaných učitelů zde působí odborníci z firem i tzv. hybridní učitelé, kteří část týdne pracují ve svém oboru a několik hodin vyučují.

Přesto jsem si z Nizozemska neodvezla pocit, že jejich školství je „lepší“. Je jiné. České školy podle mezinárodního šetření PISA dosahují lepších výsledků například ve čtenářské gramotnosti a přírodních vědách. Jsou více akademicky zaměřené a systematičtější. Nizozemský systém naopak vyniká propojením s praxí, individualizací a důvěrou ve studenty.

Čím déle jsem na Talland College byla, tím více jsem si uvědomovala, že nejde o hledání lepšího systému. Jde o hledání inspirace.

Domů jsem si proto nepřivezla nový způsob výuky ani seznam metod, které bych mohla okamžitě převzít.

Přivezla jsem si především jednu jednoduchou větu:

„Poradíme si.“

Možná právě v ní se skrývá podstata toho, co mě na nizozemském školství zaujalo nejvíce.